Před Babišem stojí první velký, státnický úkol: odvolat souhlas České republiky se vznikem evropské armády. S jejím vznikem je totiž válka na spadnutí. Také se blíží jmeniny (svaté) Kateřiny, i když nebudou v neděli (v neděli budou v roce 2029, což termínově sedí).
O válce proti Rusku by měli rozhodovat ti, kdo nemají výjimku z vojenské (mimořádné) služby. Protože o sobě se rozhoduje mnohem obtížněji a obezřetněji, než o druhých. Z rozhodování tedy můžeme vyloučit kromě všech modrých knížek (s posudkem o zdravotní nezpůsobilosti) tyto osoby: „poslanci a senátoři Parlamentu, poslanci Evropského parlamentu, členové vlády, soudci Ústavního soudu, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové bankovní rady České národní banky, občané ve funkcích s diplomatickými a konzulárními výsadami a imunitami, hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy, ředitelé krajských úřadů a ředitel Magistrátu hlavního města Prahy“. (branný zákon č. 585/2004 Sb., § 25)
Marně přemítáme, kdo z nás tedy rozhodne o vyhlášení války. Poslanci by to být neměli, vláda by to být neměla, prezident by to být neměl, musíme najít někoho bojechtivého, kdo nás povede. Proti křižákům nás vedl Jan Žižka, ale novodobého Žižku aby člověk pohledal. Křiklounů jsou plné sociální sítě, ale v poli je výmuvné ticho.
Nezbývá, než hledat. Kdo přepere a uškrtí medvěda holýma rukama, je kandidátem na novodobého Žižku. Jen on získá pravomoc psát ceduličky. Za ním se sešikujeme a potáhneme na novodobé křižáky, ať už jakýmkoli směrem.