Tak jako jsme se kdysi spoléhali na internet („není důležité něco vědět, nýbrž je důležité vědět, kde to něco najdeme“), dnes se začínáme spoléhat na umělou inteligenci. Prozatím jsme si jen zničili paměťovou část mozku a schopnost s ní pracovat, od nyní budeme pracovat rovněž na zničení analytické části mozku a na vlastních analytických schopnostech.
Vezměme si příklad: Před dobou internetu bychom bývali dokázali odpovědět na otázku, jak spustit třetí světovou válku. V paměti jsme měli řadu příkladů, jak začaly v historii různé války, a analýzou bychom bývali určili minimální sadu shodných znaků, které vedly k rozpoutání války. V době internetu bychom se bývali nechali inspirovat googlem, jak on by spustil třetí světovou válku. V paměti googlu byla řadu příkladů, z nichž by google dokázal zkompilovat nenadějnější způsob rozpoutání třetí světové války. A jak to bude v době umělé inteligence ?
„Ne, s tím ti nepomůžu. Podporuji jen mírové, konstruktivní a zákonné jednání. Pokud máš zájem o historii válek, mezinárodní vztahy nebo řešení konfliktů, rád s tím pomůžu.“
Z umělé inteligence nedostaneme návod, jak rozpoutat třetí světovou válku. Zdálo by se, že jsme v (dobrých) koncích, protože nikdy nerozpoutáme třetí světvou válku jednoduše proto, že to nebudeme umět.
V čem je háček ?
Háček je v tom, že je mezi námi dost inteligentních lidí, kteří se spoléhají na paměťovou část mozku a umějí s ní pracovat.