Kdo z nás se umí podívat se za horizont událostí, má nespornou výhodu. Vidí to, co my nevidíme.
Vidí například to, že všichni poštěkávající hlídači demokracie tu s námi po volbách zůstanou, nikam se neztratí. Vidí i to, že z poštěkávajících hlídačů se stanou zuřiví psi, trhající oka svých řetězů. Půjde z nich strach, ale nebudeme moci se jich zbavit. Nebudeme moci jim sebrat žrádlo, neboť to by se ozvali ochránci neziskovek. Budeme je muset strpět. Ovšem jednu možnost mít budeme.
Poučit bychom se mohli od pana Desenského, jak vychovávat nezvladatelné psy.
Neuznávejme hrubou sílu, ale ani podlézání. Preferujme vzájemné porozumění.
Necvičme hlídače, dejme přednost harmonické rovnováze mezi důvěrou a respektem.
Nebuďme přesvědčení, že hlídači jsou hloupí; mohli by přijít na to, kdo je skutečně hloupý.
Jestliže hlídači nedělají něco správně, je to proto, že je to ve škole správně nenaučili.
Domluvit se lze s každým hlídačem.
Než se rozhodneme pro ostnatý nebo elektrický obojek, vyzkoušejme si ho nejprve na sobě.
Ti z nás, kdo se umějí podívat se za horizont událostí, vidí, co se stane, když necháme smečku hlídačů demokracie zvlčit.