Když se řekne „lex Babiš“, každý ví, o čem je řeč. O zákonu č. 159/2006 o střetu zájmů. Fyzická osoba se dostala do právní nomenklatury.
Zákon o střetu zájmů neobsahuje Babišovo jméno; je konstruován obecně tak, že upravuje „povinnost veřejných funkcionářů vykonávat svoji funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit“. Ideálním kandidátem na veřejnou funkci je tedy osoba bez vlastních zájmů. Nemáme-li žádné osobní zájmy, byli bychom ideálními veřejnými funkcionáři.
Předseda včelařského spolku má zájem o zdravé včelstvo. Lyžařský nadšenec má zájem o upravené sjezdovky. Obvodní lékař má zájem o podnikavé farmaceuty. Každý z nás má nějaký osobní zájem; osoba bez zájmů je buď duševně chorá, nebo mrtvá. Ideální veřejní funkcionáři jsou osoby duševně choré.
Sami cítíme, že tak to ve skutečnosti není. Mezi veřejnými funkcionáři se to hemží osobními zájmy. Pohříchu zájmy jinými než českými. Dočkáme se také „lex Kyjevan“ či „lex Bruselan“ ?