V BUBLINÁCH

Společnost je jako mýdlová pěna. Je v ní plno bublin, kterých je tím víc, čím více se do společnosti vhání plyn. Dole zůstává stabilní názorová kapalina, ale při mediálním povrchu roste bublina za bublinou. Až přestaneme společností vířit, začnou bubliny jedna po druhé praskat a nakonec se znovu objeví čirá hladina. Ovšem to je ideální stav.

Nepočítejme s tím, že po volbách se pěna usadí a objeví se hladina. Pár bublin popraská, ale většina tu s námi zůstane. Jsme už takoví, údajně zásadoví. Neumíme zahodit to, co nás živilo, a věnovat se smiřování. Liberální bubliny budou ještě jedovatější, ještě zákeřnější a ještě víc slyšet. Připravme se na to.

Připravme se na to, že nejúčinnější obranou proti liberálním bublinám je tolerance a benevolence. Nechme bubliny žít. Nereagujme na ně, předstírejme, že nejsou. Velmi nám v tom pomohou sociologové, psychologové a psychiatři. Ti budou umět liberální bubliny analyzovat a diagnostikovat a určit vhodný způsob léčby. A počítejme s tím, že léčba potrvá generace.

Hladina společnosti, tak jak jsme ji znali ze socialismu, kdy jsme všichni měli společného nepřítele, se už nikdy neobjeví. Za padesát let se na pultech knihkupectví objeví odborné publikace o tom, cože se to ve dvacátých letech vlastně stalo. Jak do nás někdo vháněl plyn a jak jsme se rozdělili do bublin. Děti našich dětí neuvěří, co si jejich prarodiče způsobili. Jak neuvěřitelně to po padesáti letech bude znít.

Teď jsme v bublinách a plyn proudí. Nasliňme prst – určitě zjistíme, odkud fouká.