Motto by se dalo napsat v češtině, ale v použitém jazyku to zní úderněji:
„Die Geschichte zeigt: Wenn die letzten Zeitzeugen großer Kriege gestorben sind, scheint Krieg wieder eine realistische Option zu werden.“
(Berliner Zeitung, 13.7.2025)
Historie nám skutečně ukazuje, že když zemřou poslední svědci velkých válek, válka se opět jeví jako realistická možnost. Právě umírají poslední svědci 2. světové války (válečným dětem je dnes přes osmdesát), kteří by nám mohli dosvědčit, jakým jazykem mluvili tehdejší okupanti. Děti dětí tehdejších okupantů vědí moc dobře, že čeští svědci umírají, proto jim nelze vyčítat, že se jim válka jeví jako realistická možnost. Z půdy si snesou příručky, jak se taková válka připravuje, provokuje a nakonec vede, takže nemusejí nic vymýšlet, prarodiče to vymysleli za ně. Stačí to aplikovat.
Poslední svědci 2. světové války by nám, ještě než odejdou, mohli podat svědectví o tom, jak byla německá armáda etnicky jednolitá. Jeden blonďatý modrooký nadčlověk vedle druhého blonďatého modrookého nadčlověka. Příručky z půdy bude třeba jazykově upgradovat a originály doplnit mutacemi v různých afrických a asijských jazycích. Dnes půjde Somálec bok po boku s Afgháncem a při útoku se nemohou domlouvat posunky. Drang nach Osten musí být srozumitelné všem.
Poslední svědci 2. světové války by byli překvapeni, jak úžasně zafungovala multikulturalita, inkluzivita a antidiskriminalita. Domy by jim zabírali lidé různých pletí a vyznání. Tak pokrokové multietnické armádě by byl hřích se bránit.
Kdyby se to některým posledním svědkům 2. světové války přece jen nelíbilo, alternativně mohou místo náboru do armády absolvovat eutanázii. Ve finále to vyjde nastejno a jen potvrdí platnost úvodního motta, že když zemřou poslední svědci velkých válek, válka se opět jeví jako realistická možnost.