Ahmed, konfontován s šířícími se obavami o bezpečnost česko-německé hranice, musel znovu děkovat prozřetelnosti (tj. fundovanému závěru tajných služeb), aby přestěhovali linii dotyku z této česko-německé hranice na moravsko-české pomezí. Znovu a znovu se potvrzovalo a potvrzuje, že pro budoucí bezpečnost střední a východní Evropy nebude česko-německá hranice rozhodující.
Obavy ze znovuvybudování ochrany západní hranice Čech nesdílel, ale chápal, co k těmto obavám vede, zvláště po zkušenostech polských kolegů. Propustnost polsko-německé hranice, která vedla a vede ke konfliktům v příhraničních oblastech Polska, se stala legendární a vyvolala otázky, zda snadný přechod hranice neomezit způsobem, který se v minulosti osvědčil. Schengen je beztak mrtev.
Spolupracovníky, které Ahmed v Čechách opustil, nemohl odbýt vysvětlením, že pro jeho nadřízené ztratila česko-německá hranice význam. Pokusil se pro ně získat analytickou zprávu z centra a dát jim alespoň hrubý návod, jak se v Čechách zařídit. Řada z nich nevidí řešení v přestěhování na východ, anebo se na východ přestěhovat nechce. Chtěji se s očekávanou situací vyrovnat tam, kde jsou. Zpráva jim ovšem příliš naděje nepřinesla.
Je možné, že se budoucí státní aparát rozhodne vybudovat novou železnou oponu, tentokrát ovšem polopropustnou opačným směrem. Pak je pro ně řešením aktivně se do takového budování zapojit. Příliv nežádoucích osob by měli vytěsňovat přílivem žádoucích osob, tj. zvyknout si na rozšiřování oblastí s převahou německy mluvícího obyvatelstva. Mít za souseda Němce bude rozhodně menší zlo a větší naděje na nové ruce k obraně.
Lépe poradit jim Ahmed nedovedl.