Když nám někdo leze do domu, tak na něho vezmeme klacek a vyženeme ho za plot. Chováme se instinktivně, ale rozumně. Ani by nás nenapadlo otevřít náruč a vetřelce zulíbat.
Koalice nám leze do domu, tak na ni vezmeme Babiše a vyženeme ji za plot. Zachováme se instinktivně, ale rozumně. Ani by nás nenapadlo otevřít náruč a Fialu s Rakušanem zulíbat.
Problém je, že fialové plody pětikoaliční práce budou dozrávat v příštím volebním období. Klacek jménem Babiš odežene ty, co nám nakukují do domu, ale díry v plotě Babiš těžko spraví. Bude tu stát a vysvětlovat, že to nebyl on, kdo vetřelcům cestu do našeho domu otevřel. Někteří budeme útok útrpně sledovat a modlit se, jiní budeme volat policii (na jejíž domy bude útok úplně stejný) a jen málo z nás se bude aktivně bránit. Z domu nám odnesou nábytek, vytrhají parkety, zdemolují garáž a na záhon růží se nám vyčůrají. Obrana je problematická. Přesto naděje tu je.
Vetřelců je hodně a jsou hladoví. Jakmile se dostanou k našemu plotu, je pozdě. Zastavit je musíme daleko dřív – obranný val vybudovat pod kopečky. Nástroj bychom na to měli, jen ho musíme pevně uchopit a nenechat si ho vyrazit z ruky.
„Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se zákon.“
(Ústava ČR, čl. 10)