Málokdo z nás má představu, co válka udělá s psychikou. Když už jsme někdy viděli mrtvolu, tak v pohřebním oblečení a nalíčenou, s rukou tam, kde má být ruka, s nohou tam, kde má být noha. Neskládali jsme zemřelého do rakve po částech. Psychika těch, kteří museli nejprve vybrat, která noha patří jejich dítěti, je jiná než ta naše. Jejich pohled na svět se nezmění ani poté, co válka skončí.
Zažili jsme návraty emigrantů a náš vztah k nim byl rozporuplný. Rádi jsme je opět viděli a vyčítali jim, že nás tehdy v té morální bídě nechali. V morální bídě, ne fyzické bídě (komunisté se snažili uzavření hranic kompenzovat podporou životní úrovně). Návrat emigrantů si nevysloužil žádné velké oslavy.
Až skončí válka, váleční emigranti se budou vracet a vztah Ukrajinců, kteří zůstali, bude k emigrantům rozporuplný. Rádi je opět uvidí a vyčítat jim budou, že je tehdy v té morální a fyzické bídě nechali. Úspěchem bude, když návrat emigrantů si jen nevyslouží žádné velké oslavy. Realita se ovšem s úspěchem sotva potká. Nové vedení země bude mít velký problém.
Ukrajina bude muset projít normalizací (vztahů). Protože marshallové jen povykují, takže stěží dojde na kompenzaci podporou životní úrovně. Kombinace přetrvávající morální a fyzické bídy nepovede k ničemu dobrému. Očekávat se dá občanská válka. Těch, co zůstali, s těmi, co se vrátili.
Jakmile jednou zjistíme, že ruka nemusí být tam, kde má být ruka, a noha nemusí být tam, kde má být noha, jen běží čas ke zjištění, že hlava nemusí být tam, kde má být hlava.