Výstavba obřích skleníků byl promyšlený nápad. Pan Szklarnia blahořečí ráno, kdy se probudil s myšlenkou: Co takhle simulovat africké podnebí tady u nás ? Naši zákazníci touží po tropickém ovoci a polských brambor s mrkví mají už plné zuby. Začala éra výstavby skleníků. Pamatujeme si, jak si na ni stěžovali v českém severním pohraničí a v jak v Liberci nastal polární den.
Výstavba demokracie byl promyšlený nápad. Pan Demokrat blahořečí ráno, kdy se probudil s myšlenkou: Co takhle simulovat demokracii tady u nás ? Naši zákazníci touží po svobodě a české perestrojky mají už plné zuby. Začala éra výstavby demokracie. Pamatujeme si, jak si na ni stěžovali v průmyslu a v jak v českých továrnách nastal klondike.
Osvětlovací technologie skleníků se mezitím zlepšila, jakož i vymáhání práva v demokracii. Nikoli však proto, aby se situace vrátila k normálu. Už nikdy nedošlo k návratu k přirozené sezónnosti tropického ovoce, ani k návratu k přirozenému oceňování práce. Ovoce tu máme celoročně a celoročně tu máme koláče bez práce. Ba naopak. Skleníky i demokracie dostaly nadstavbu – žiletkový plot.
Skleník je demokracií a demokracie je skleníkem. Zkusme si proniknout do skleníku a vysadit v něm brambory a mrkev. Zkusme si proniknout do demokracie a vysadit v ní disentní názory. Dostaneme fyzickým nebo psychickým obuškem.
Čas od času si pořídíme meloun v prosinci. Nechutná po tropickém slunci.
Čas od času si pořídíme oficiální demokratický názor. Nechutná po svobodě.