Sálim rekapituloval uplynulých deset let. Přestože obdržel ocenění za splněné úkoly, v koutku duše mu stále zůstávala zamčená místnost, do které nevstupoval. V ní byly odložené a zamlčené neúspěchy, které bude muset jednou vytáhnout a uzavřít, aby mohl jít dál. Pokaždé, když se k místnosti v myšlenkách přiblížil, nechal se s úlevou vysvobodit jiným naléhavým úkolem, ale věděl, že jen odkládá čas. Místnost zůstává a čeká na otevření.
Podařilo se ochránit střední Evropu před masívní islamizací. Metody byly občas drsné, ale efektivní. I Sálimovým přičiněním získala Česká republika pověst země nezaslíbené. Tak to i zůstane. Češi nemusejí mít obavy, že jejich zemi zaplaví muslimové. Imámové, kteří rozhodují o obsazování evropského území, dobře vědí, co se stalo při pokusech ovládnout Čechy.
Odražená imigrační vlna ze západu byla nahrazena imigrační protivlnou z východu. Na území Čech dojde k jiným střetům než náboženským. Těmi se Sálim ovšem zabývat už nebude. Jeho úkol končí zajištěním náboženského klidu a otevřením prostoru pro populační toky za hradbou náboženského míru. Silnou hradbou bude Morava.
Klíčovou charakteristikou hradby je polopropustnost. Co se jednou dostane z Moravy do Čech, nedostane se už zpátky.
Za deset let se Sálim dozvěděl o Češích mnohé. Přál jim náboženský klid. S tím ostatním si určitě poradí svým typickým švejkovským způsobem. Mají náturu přizpůsobit se čemukoli a možná znovu zavedou budovatelské nástěnky, tentokrát v ukrajinštině a s předstíranou německou disciplínou. Pár let budou brblat, ale jen doma a potichu, a nakonec se s tím smíří.
V zamčené místnosti měl ty, které poznal osobně. Nemohl je varovat. Věděl, že ho budou nenávidět.