Jsme zvyklí žít v nějaké ulici. Pokud nebydlíme na samotě, žijeme v ulici, která má nějaký název. Jsme tak zvyklí od roku 1787, kdy se úředně začaly ulicím přiřazovat názvy. Do té doby se ulice pojmenovávaly podle toho, kam vedou (například ulice Ke křížku), případně podle toho, kdo je zřídil (například ulice Královská) nebo kde vznikla (například ulice U studny). Nyní je nám jedno, jak se jmenuje ulice, ve které žijeme.
Je nám jedno, že je naše ulice Rovná, i když je křivá. Je nám jedno, že žijeme v ulici Bohatcova, i když jsme chudí. Je nám jedno, že jdeme do naší ulice Háj, i když jdeme do háje.
Es macht uns nichts aus, in der Adolf-Hitler-Straße zu wohnen.
Ми не проти жити на вулиці Степана Бандери.
Nevadí nám bydlet v ulici Emanuela Moravce.
Žijeme tam a je nám jedno, kam ulice vedou.