Kdybychom se měli rozhodnout, zda půjdeme s těmi, kdo „mají pravdu“, nebo s těmi, kdo „přežijí“, jaká by byla naše volba ?
Zapomeňme na filipiku, že půjdeme s těmi, kdo přežijí, protože mají pravdu. Stejně tak, jako neplatí vzájemná výlučnost pravdy a přežití, neplatí ani vzájemná podmíněnost pravdy a přežití. Mistr Jan Hus je příkladem výjimky, která potvrzuje pravidlo. Většinou nám ti, co o sobě tvrdí, že mají pravdu, neumějí zaručit, že přežijeme, jakož i ti, co přežijí, kašlou na to, kdo má pravdu. Takže volba je nejednoznačná – a je na nás, čemu dáváme přednost.
Kultovní film Dobrodružství Poseidonu nám ukázal, jak se rozhodujeme. Ve scéně, kdy se malá skupina lidí, vedená reverendem Frankem Scottem (Gene Hackman), při svém záchranném pochodu směrem k zádi dnem vzhůru obrácené lodi, potkává s velkou skupinou pasažérů, směřujících k přídi lodi, si mohli všichni v týmu Gena Hackmana položit otázku:
Půjdu s těmi, kdo mají pravdu ? (je jich víc, tak asi mají pravdu)
Nebo půjdu s těmi, kdo přežijí ?
Když se rozhodujeme, s kým půjdeme, instinktivně tíhneme k většině. K té, stojící na správné fialové (zeleno-oranžovo-šedivé) straně. Jdoucí správným směrem (vpřed tj. k přídi). Aniž bychom předjímali, co může vpředu smrdět (pochod Gustapa směrem k přídi), v kritické chvíli kritické volby rozhodne důvěryhodnost lídra. Půjdeme za lídrem, který je důvěryhodnější. Který působí dojmem, že ví, co dělá. I když nevidíme v jeho rukou svářecí soupravu na rozřezání ocelového dna lodi.
Se současnou koalicí můžeme mít pravdu, ale to je vše.