Zákon o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. ve svém paragrafu 2 odst. 3 uvádí:
„Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu.“
Volební kampaň je jedna velká politická reklama. Právně puristicky není volební kapmaň reklamou, protože podle zákona se reklamou rozumí „oznámení, předvedení či jiná prezentace, šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti“, a politická činnost není podnikatelská činnost (čemuž se vysmívají všichni političtí podnikatelé a podnikaví politici). Během volební kampaně všichni politici předvádějí reklamu sami na sebe.
V reklamě je zakázáno využívat motivu strachu. Má-li politik strach z Ruska, je to jeho osobní věc a musí si strach z Ruska nechat pro sebe. Nesmí ho využít v politické sebe-reklamě. Praxe je zcela odlišná, vybraní politici se strachem z Ruska vstávají i uléhají a nevynechají jedinou příležitost, aby nám to sdělili. Zakazovat jim to nemá smysl, protože každý soud se otočí na výkladu slova reklama. Ovšem nejsme zcela bezbranní.
Máme skvělé mozky a umíme s nimi pracovat. Kdykoli z politika vypadne cokoli, co využívá motivu strachu, jednoduše mozek vypneme. Některé politiky tím úplně vymažeme.