A NASYPAT HRACHU

Nejfrekventovanější slovo posledních dnů je „zbrojení“. Karel Kryl, kdyby žil, by zbrojení možná označil za znamení doby.

Voláme-li po zbrojení, přiznáváme, že jsme neozbrojeni nebo málo ozbrojeni. Je v tom ovšem háček. Každá výzbroj je specifická podle nepřítele. Pro různé nepřátele potřebujeme různou výzbroj. Proto před tím, než začneme volat po zbrojení, musíme si ujasnit, kdo je nepřítel.

Jsou nepřítelem hordy mužiků, vylézajících z plynovodů a ropovodů ? Asi těžko. Jsou nepřítelem Eskymáci, lačnící po našich domácích tuleních ? Asi těžko. Jsou nepřítelem yankeeové, toužící zde rozsévat genetickou kukuřici ? Asi těžko. Jsou nepřítelem obdaření jižani, vilně sledující naše ženy po setmění ? Asi ano.

Naši výzbroj musíme přizpůsobit potenciálnímu nepříteli. Je-li nepřítel vyzbrojen noži a oštěpy, investovat musíme do ocelových brnění a protioštěpových střel. Vojáky musíme vybavit technikou pro noční vidění. Je-li nepřítel zfanatizován, nakoupit musíme neutralizační náboje s křesťanskou náplní. Chce-li nepřítel použít náš vozový park, vybavme auta inteligentním zapalováním. Tak bude mít zbrojení smysl.

Pak je tu ještě „vnitřní nepřítel“. To je ten, kterému jsme slíbili podporu tak dlouho, jak bude třeba, jakož i ten, který slíbil podporu tak dlouho, jak bude třeba. Proti vnitřnímu nepříteli se budeme muset vyzbrojit – a nasypat hrachu.