Pokud hledáme zdroje diktatury demokracie, nemůžeme opominout klasiky. Ti položili ideové základy pro skutečnou vládu lidu. Ocitujme si je:
„Prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.“
(Komunistický manifest, 1872)
Byli jsme poučeni, že demokraté všude usilují o spojení a dorozumění demokratických stran všech zemí. Předtím, než nás vyzvali se spojit, prohlásili otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se panující třídy třesou před demokratickou revolucí ! Demokraté v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět.
Neporazitelní budeme skutečně jen tehdy, když se spojíme a společně zavedeme diktaturu demokracie. Již žádné plané řeči o křehkosti demokracie, ať už má jakoukoli formu, formu přímé demokracie či formu zastupitelské demokracie.
Demokratická revoluce je nejradikálnějším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že v průběhu jejího rozvoje se nejradikálněji účtuje s tradičními idejemi. Ale dost už o námitkách dezolátů proti demokracii. Viděli jsme výše, že prvním krokem v demokratické revoluci je pozvednutí demokratů na panující třídu, vydobytí demokracie.
Zde máme formulaci jedné z nejvýznamnějších a nejdůležitějších myšlenek demokratů o státu, a to myšlenky „diktatury demokracie“ – s rozvinutou demokracií stát zanikne (Stát a revoluce, 1917):
Stát je zvláštní organisace moci, je to organisace násilí k potlačování té nebo oné třídy. Jakou třídu musí tedy potlačovat demokraté ? Ovšem, že jedině třídu antidemokratickou, tj. desoláty. Demokraté potřebují stát pouze k potlačení odporu desolátů.
Jakmile budou dezoláti potlačeni, stát se rozpustí v nadstátní Evropské unii.