Stále slýcháme o přeměně unipolárního světa na multipolární svět. Zastánci jednoho nebo druhého světa se přou o výhody jednoho nebo druhého, zatímco nám je to vcelku jedno. Náš svět není unipolární nebo multipolární, náš svět je ten, ve kterém se dá slušně žít. Ať už budeme totiž žít kdekoli, vždy budeme žít ve sféře vlivu některé velmoci. Těžko si představit, že žijeme na hranici vlivu dvou nebo více velmocí a užíváme si výhod té či oné strany podle našeho přání. Cestovat za výhodami je iluzorní.
Velmoc v multipolárním světě je definována dvěma parametry. Trh, ovládaný velmocí, musí mít alespoň 500 miliónů obyvatel; a na území, ovládaném velmocí, se musejí nacházet zdroje surovin. Pokud by nám někdo vykládal, že žijeme ve sféře vlivu velmoci Evropa (geograficky Evropské unie), vyvedeme ho z omylu, neboť není splněna ani jedna podmínka (450 miliónů, téměř žádné suroviny). Až se tedy budou formovat centra multipolárního světa, budeme definitivně na výspě.
Máme tři možnosti, jak slušně žít. Za prvé se můžeme přestěhovat blíže některému pravděpodobnému centru multipolárního světa. Za druhé můžeme expanzí naplnit obě podmínky velmoci a získat jak dostatečný počet obyvatel, tak zdroje surovin. A za třetí můžeme nejbližší pravděpodobné centrum multipolárního světa přesvědčit, aby nás vzalo mezi sebe.
Nuže, tedy balíme.