Víme, že dotace je čiré zlo. Čert by měl místo s řetězy chodit s dotacemi. Komu by podal ruku, ten by místo úpisu obdržel dotaci. Mladou generaci musíme poučit, aby se dotacím vyhýbala jako čert kříži.
Legislativa by v tom mohla pomoci. Tak jako se do ceny konečného výrobku propisuje daň z přidané hodnoty, do ceny konečného výroku se propisuje rovněž dotace. Čím vyšší dotace je ve výrobním procesu uplatněna, tím nižší by měla být konečná cena. Ale ouha ! Dotace neslouží výrobnímu mezičlánku ke snížení ceny meziproduktu, nýbrž slouží ke zvýšení vlastního zisku, přinejlepším k udržení mizerného zisku. Bez dotace by výrobní mezičlánek vypadl z výrobního řetězce a byl nahrazen schopnějším mezičlánkem. Jako spotřebitelé bychom měli vědět, že si konečný výrobek kupujeme dvakrát – jednak zaplatíme prodejní cenu a jednak zaplatíme dotaci. V tom by nám mohla pomoci legislativa.
U každého konečného výrobku musí být zřetelně uvedeno, že byl vyroben/vypěstován/odchován s pomocí dotací. Kromě uhlíkové stopy pak můžeme sledovat i dotační stopu. Jelikož se primárně chováme ekonomicky a až sekundárně ideologicky, dotované výrobky s vysokou cenou rovnou odmítneme, zatímco k dotovaným výrobkům s nízkou cenou si připočteme již zaplacenou dotaci a zjistíme, zda jsou dražší nebo levnější než nedotované výrobky.
Vzhledem k tomu, že nejsme národ matematiků a počítat mezi regály se nám nechce, po zrušení uhlíkové stopy uložíme legislativcům ještě jeden úkol – zrušit dotační stopu.