V souvislosti s vměšováním do nadcházejících voleb předsedkyně parlamentu varovala:
„Hrozby pro demokratické procesy jsou obrovské a musíme jim čelit. Mělo by jít o společný zájem státní správy, občanské společnosti i všech politických subjektů.“
(M.Pekarová-Adamová, 16.1.2025)
Aniž bychom zpochybňovali obavy paní předsedkyně z vměšování do voleb, zpochybňujeme způsob, jakým bychom měli obavy rozptýlit. Všimněme si, kdo má podle paní předsedkyně hrozbám čelit: 1. státní správa, 2. občanská společnost, 3. politické subjekty. Není mezi nimi ten hlavní subjekt.
Většina z nás nejsme příslušníky státní správy, ani příslušníky politických subjektů. Mohli bychom se považovat za příslušníky občanské společnosti, ale má to háček. Nejznámější definicí občanské společnosti je, že se jedná o souhrn nevládních organizací a institucí, které projevují zájmy a vůli občanů. Většina z nás nejsme příslušníky nevládních organizací a institucí. Ten podstatný subjekt ve výčtu paní předsedkyně jednoduše chybí.
Tím podstatným subjektem, jehož společným zájmem je čelit hrozbám pro demokratické procesy, je prostě a jednoduše – volič. Nás voliče paní předsedkyně přehlíží. Proč asi.
My voliči nejsme kamarády paní předsedkyně. Jsme příliš svéprávní, příliš samostatní, příliš autonomní. Sami si vyhodnotíme, zda se nám někdo vměšuje do demokratických volebních procesů, a sami si také vyhodnotíme, zda je případné vměšování hrozbou či není.
My voliči máme s vměšováním zkušenosti a umíme se vmísit do hrozby tak, aby paní předsedkyně zůstala navždy už jenom paní.