V roce 2004 se Evropský parlament usnesl:
„Evropský parlament…vyzývá členské státy, aby se dohodly na seznamu zemí, zapojených do ozbrojených konfliktů, do nichž by měl být vývoz zbraní obecně zakázán.“
(Kodex Evropské unie o vývozu zbraní (2004/2103(INI), 17.11.2004)
Pak ale zaúřadovala zbrojní lobby, která si uvědomila, že největších zisků dosahuje v zemích, zapojených do ozbrojených konfliktů, a v roce 2008 se Rada EU usnesla:
„Členské státy zamítnou vývozní licenci v případě, že existuje zřejmé riziko…Při zvažování těchto rizik berou členské státy mimo jiné v úvahu: existenci nebo pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu mezi příjemcem a jinou zemí.“
(Společný postoj Rady č. 2008/944/SZBP, 8.12.2008)
Místo seznamu zakázaných zemí tedy máme zvažování rizika. Riziko zvažujeme pečlivě tak, aby nebyly ohroženy zisky zbrojního průmyslu. Pečlivě vyhledáváme země, zapojené do ozbrojených konfliktů, a posuzujeme riziko ztrát, pokud zbraně do vyhledané země nedodáme. Riziko ztrát snižujeme zvyšováním počtu zemí, zapojených do ozbrojených konfliktů.
Není-li k dispozici existence ozbrojeného konfliktu, vždy můžeme zvyšovat pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu zasíláním granátů zdarma oběma stranám potencionálního ozbrojeného konfliktu, aby si vyzkoušely, jak se se s našimi granáty skvěle hází. Jen musíme vědět, kam.
Proto by bylo opravdu vhodné vypracovat seznam zemí, zapojených do ozbrojených konfliktů, a zemí, které by šlo zapojit do ozbrojených konfliktů. Ať nevyvážíme granáty někam, kde je nepotřebují.