Představme si situaci: v hospodě sedí u piva tři strejci a přou se na veledůležité téma. První strejc tvrdí, že letos bude mimořádná úroda borůvek. Proč ? Proto. Druhý strejc tvrdí, že letos bude mimořádná úroda lesních jahod. Proč ? Proto. Třetí strejc tvrdí, že letos bude mimořádná úroda ostružin. Proč ? Proto. U vedlejšího stolu cucá svoje pivo redaktor České televize a o při strejců nejeví zájem. Možná má vypnutý mozek, borůvky, jahody i ostružiny ho nechávají netečným.
Situace druhý den: v hospodě sedí u piva tři strejci a přou se na veledůležité téma. První strejc tvrdí, že letos bude mimořádná úroda borůvek. Proč ? Proto. Druhý strejc tvrdí, že letos bude mimořádná úroda lesních jahod. Proč ? Proto. Třetí strejc, který se od včerejška stal ministrem pětikoalice, tvrdí, že letos bude mimořádná úroda ostružin. Proč ? Proto. U vedlejšího stolu cucá svoje pivo redaktor České televize a o při strejců se živě zajímá. Lépe řečeno, živě se zajímá o ostružiny, přes které se stal před pěti minutami odborníkem.
Den nato vláda pořádá tiskovou konferenci s vyhlášením národního ostružinového programu. Do večerních událostí si redaktor pozve kultivovaného kultivátora ostružin (jímž je výčepní ze zmíněné hospody) a kvůli vyváženosti také libovolnou osobu s alergickou vyrážkou po borůvkách a lesních jahodách. Čtvero poučení z příběhu je:
1. Česká televize nevidí skutečnost, ale svá přání.
2. Česká televize nevidí, že strejcům chutná pivo.
3. Česká televize nevidí, že strejc zůstane strejcem.
4. Zítra můžeme být také ministrem, jen se rozhodněme: borůvky, jahody nebo ostružiny ?