30.9.2019 19:20 SÍLA VOLIČŮ
Pohled na svět si utváříme jednak prostřednictvím politiků (čteme vyjádření politiků) a jednak prostřednictvím novinářů (čteme názory novinářů na vyjádření politiků). O tom, zda je v pořádku, že za dvacet let budeme místo benzínového auta vlastnit elektrické auto, se rozhodneme ano-ne na základě osobních preferencí. K rozhodnutí ano-ne nám pomůžou politici svými plány o budoucí mobilitě a my si vyhodnotíme, co bude pro nás výhodnější. Takový je přirozený běh světa.
Politici se vyjádří, jakou plánují mobilitu v roce 2040. Bude-li elektrické auto výhodnější, například levnější a uživatelsky komfortnější, než benzínové auto, pořídíme si elektrické auto. Bude-li benzínové auto výhodnější, například levnější a uživatelsky komfortnější, než elektrické auto, pořídíme si benzínové auto. V obou případech podpoříme politiky v takových plánech, které jsou pro nás výhodnější. To je přirozený vztah politik-volič. Bohužel do přirozeného vztahu politik-volič hází vidle novinář.
Novinář ví, co je pro nás výhodnější a jaké jsou naše osobní preference. Neptá se nás, prostě nám to sděluje. Vstupuje do našeho vztahu politik-volič. Přestože nemá praktický vliv na plány o mobilitě v roce 2040, chce ovlivňovat náš pohled na svět svými názory na vyjádření politiků. Novináři politiku nechtějí komentovat, novináři chtěji politiku tvořit.
Dvoustranný konflikt politik-volič řešíme prostřednictvím voleb. Třístranný konflikt politik-novinář-volič lze řešit výhradně silou. Buď politik s novinářem přemůžou voliče nebo politik s voličem přemůžou novináře anebo novinář s voličem přemůžou politika. Na elektromobilitě pro rok 2040 lze tyto tři varianty plasticky demonstrovat:
Osvojí-li si politik alarmismus novináře, volič je ztracen a volič si nic nekoupí.
Přizná-li politik výsadní postavení voliči, novinář je ztracen a volič si koupí svoje výhodné auto.
Podlehne-li volič alarmismu novináře, politik je ztracen a volič si nic nekoupí.
Síla voliče je úžasná.